Daniel Macek

Pověst o studánce Královce
Jako zajímavost z nejbližšího okolí jde rozhodně označit Studánku Královku, kterou spolu s kapličkou najdete v hájku nad obcí Líský (asi 2,1 km od Bílichova) a ke které se váže stejnojmenná pověst.Když byl v roce 1306 v Olomouci zavražděn poslední Přemyslovec Václav III., stal se českým králem Jan Lucemburský jako manžel Elišky Přemyslovny. Jan Lucemburský přijížděl do Čech jen, když na své válečné výpravy potřeboval peníze a jednou ho napadlo, že si je opatří prodejem české koruny.Koruna byla uložena v královské klenotnici a klíče od jejích sedmi zámků střežilo sedm šlechticů z nejvěrnějších českých rodů. Ti, aby nemohli králi na jeho příkaz klíče vydat, je vložili do opatrování královně Elišce. Aby ochránila českou korunu a zároveň unikla hněvu krále, rozhodla se Eliška uprchnout s družinou svých věrných ke svým příbuzným do Bavor. Brzy jí však byla v patách skupina zbrojnošů krále Jana, která měla za úkol královnu dovléci zpět do Prahy. Královna projela bez zastávky Slaným, ale koně byli již vyčerpaní. A tak družina zastavila u studánky v březovém hájku u Líského a čeští páni se připravovali na obranu své paní. Eliška se chtěla napít ze studánky. Sklonila nad hladinou, voda se zčeřila a z vody se vznesl bílý obláček. Ten se změnil v bělovlasého stařečka s dlouhým vousem a milou, usměvavou tváří. "Neboj se, královno, jsem strážcem země české a vím, že prcháš před svým mužem do ciziny se zlatými klíči od klenotnice. Svým pronásledovatelům daleko neutečeš. Svěř klíče od české koruny je mé ochraně. Jsem jedním z prvních jejích strážců. Hoď je do studánky!" Královna váhala, obávala se osud české koruny. Stařeček ji však uklidňoval: "Neboj se, královno, u mne budou v bezpečí. Bdím nad českou zemí celá staletí. Klíče ve studánce nezůstanou. Až se budeš vracet zpět, zastav se u poustevníka u třebízské skály, tam je najdeš uložené“. Královna uvěřila upřímné tváři, a tak vhodila klíče do studánky, poděkovala stařečkovi a vydala se opět na cestu. Zakrátko se objevili zbrojnoši krále Jana. Duch studánky se změnil v černý mrak a sedm zlatých klíčů, které měl v ruce, v ohnivé blesky. Zbrojnoši padli omráčeni do trávy a procitli teprve druhého dne k večeru. U studánky postával malý dědeček. Na otázku, zda neviděl jejich koně a skupinu jezdců před nimi odpověděl: "Mám pro vašeho krále vzkaz. Vyřiďte mu mé proroctví. Protože nemá Čechy rád a českou zemi by nejraději vyměnil za jinou, protože nadržuje cizím a stále se toulá jinde, nezemře v české zemi, ani v ní nebude odpočívat." Když vyslechl proroctví král Jan, zamyslil se a od té doby již neměl chuť prodávat českou korunu. Královna Eliška se do Čech vrátila až dva a půl roku poté. Na zpáteční cestě se zastavila u třebízské skály. Viděla čistý pramen vody a pod skalou malou poustku. Poustevník ji dal zlaté klíče s tím, že je před půltřetím rokem nalezl na dně studánky. I jemu se zjevil bělovlasý stařec a nařídil mu, aby je dobře opatroval. Sotva skončil vyprávění, zčeřila se voda a bělovlasý dědoušek se vznesl nad vodou. "Vítám tě, královno, čekal jsem na tebe. Nejezdi ještě do Prahy, uchyl se na Mělník." ... a než se nadáli, rozplynul se ve vzduchu.... Královna ho poslechla. Místo do Prahy rozjela se na Mělník a odtud každým rokem zajížděla ke studánce. Dala ji vyzdít a postavit nad ní kapličku. Studánce dali jméno Královka a říkají jí tak dodnes.